Krajina nad parapetem

Krajina nad parapetem se v autorových básních proměňuje v přirozené a citlivé obrazy situací běžného dne, které nezanechávají jen lyrický dojem, ale často s sebou nesou i hořkou osobní výpověď. Neděje se tak ovšem v posmutnělé atmosféře, naopak, básníkova krajina se může chlubit smířlivostí, nadhledem, existenční vyrovnaností a jemným humorem. Aforistická pointa, ironie a celkový smysl pro hru s jazykem i se sebou samým je pak pro Jana Bornu příznačným způsobem sdělování toho nejintimnějšího — jeho příznačným výhledem nad parapet: V mých básničkách poletují sýkorky a hnízda jim vyhřívají předoucí kočky. Hluboko utajeno žije neslučitelné, slova mne spouštějí do propastí. Padám, a přitom vřeštím slastí!