O jeskyních, vějířích a jiných věcech tohoto světa

Vietnamská básnířka Ho Xuan Huong žila na přelomu 18. a 19. století (přesná data nejsou známa). Psala krátké čtyř- a osmiveršové básničky ve vietnamštině (zapisované tehdy v tzv. jižních znacích) i v čínštině. Proslula ovšem právě svými vietnamskými verši zachovalo se okolo padesáti básniček, které se staly současně klasickým i mezi lidem velmi oblíbeným dílem. Dodnes umějí Vietnamci recitovat některé její verše nazpaměť. Ho Xuan Huong se jimi zařadila mezi vůbec nejvýznamnější a nejoriginálnější literáty vietnamských dějin. Je zcela nenapodobitelná: její poesie svědčí o výtečném zvládnutí klasických básnických forem, i o znalosti lidové poesie. Její jazyk je vytříbený a sdělný zároveň. Popularita básnířky ale vyplývá zejména z jejího osobitého pojetí básnické virtuosity: na první pohled její básničky jsou jen poetickým popisem přírodních scenérií a oslavou předmětů z každodenního lidského života, ve skutečnosti se však za nimi skrývá celá řada lechtivých narážek. Křehké dvojsmysly dodávají poesii Ho Xuan Huong velmi jemný zábavný podtext. Český soubor se pokouší vůbec prvně tuto autorku představit českým čtenářům. Vybral, přeložil, předmluvou a vysvětlivkami opatřil Petr Komers.