Prázdny
0,00 €
 
Kávu ne, radši infuzi

Kávu ne, radši infuzi

Autor:
|
Vydavateľstvo:
Dátum vydania: 06.09.2010
Vladimír Špidla, donedávna evropský komisař pro sociální záležitosti, a jeho bývalá asistentka Magdaléna Frouzová se ohlížejí za pěti lety strávenými v Bruselu. Nabízejí přitom dva zcela odlišné pohledy. Zatímco krátké úvahy bývalého premiéra, které si původně psal ve formě blogu, se kromě každodenních ...
Naša cena knihy: 2,21 €
Zasielame: Vypredané
Detaily o knihe
Počet strán: 184
Väzba: Brožovaná
Rozmer: 130x200 mm
Hmotnosť: 340 g
Jazyk: česky
EAN: 9788074290510
Rok vydania: 2010
Zákazníci, ktorí si kúpili túto knihu, si kúpili aj...
Jan Kubíček
Riese
54,51 €
Pohled do obrazu
Radomil Klouza
40,50 €
Pavoučí orchidej
Celia Fremlinová
0,00 €
Business English Frameworks: Book
Emmerson Paul
80,84 €
Zákony 2017/VI
autor neuvedený
5,00 €
Exit Wound
autor neuvedený
11,14 €
O knihe
Vladimír Špidla, donedávna evropský komisař pro sociální záležitosti, a jeho bývalá asistentka Magdaléna Frouzová se ohlížejí za pěti lety strávenými v Bruselu. Nabízejí přitom dva zcela odlišné pohledy. Zatímco krátké úvahy bývalého premiéra, které si původně psal ve formě blogu, se kromě každodenních postřehů a vzpomínek věnují sociálním tématům a problémům dnešní Evropy, publicistka Magdaléna Frouzová nabízí příhody ze zákulisí. Ke každé kapitole svého tehdejšího šéfa přidává osobní zážitky a líčení katastrof, kterým se začínající asistenti a asistentky v prostředí evropských institucí nevyhnou. Přináší tak netradiční pohled nejen na reálné fungování Evropské komise a jejích sekretariátů, nýbrž i na samotného Vladimíra Špidlu. Politika Evropské unie garantuje podle Vladimíra Špidly navzdory své složitosti a zdlouhavosti navýsost demokratické rozhodování a zohlednění všech zájmových skupin i členských zemí bez ohledu na jejich velikost: je to vysoká škola diplomacie a umění kompromisu. Díky zkušenosti dvou lidí, kteří zažili „jak se dělá Evropa“ na vlastní kůži, se my, kteří jsme prosluli svým euroskepticismem a evropské instituce vnímáme často jako zaopatřovací ústav pro zasloužilé či naopak nepohodlné politiky, můžeme nejen zamyslet nad tím, jestli se trucovitým postojem sami neodsuzujeme k bezvýznamnosti, ale i zasmát a pobavit.