Konec dějin a poslední člověk

Provokativní dílo, považované za jednu ze stěžejních politicko-filozofických a historických prací devadesátých let. Kniha, označovaná za protipól Huntingtonova díla „Střet civilizací“, vyvolala polemiku v intelektuálních kruzích i široké veřejnosti ve Spojených státech a v Evropě. Fukuyama, rozvíjející zdánlivě neaktuální hegelovskou filozofii dějin, se zamýšlí nad otázkou, zda lidstvo dospěje jednou ke stabilnímu stavu, v němž dojde konečného uspokojení, nebo se vždy znovu a znovu prosadí něco, co zvrátí tuto konečnou rovnováhu a navrátí lidstvo zpět do chaosu, tedy do dějin.