Lidičky z lahvičky

Humoristický román s názvem Lidičky z lahvičky s podtitulem Raport z víkendového setkání amatérských výtvarníků a spisovatelů na Máchově jezeře jakoby naplňoval myšlenku Františka Ringo Čecha, který uváděl jeden rozhlasový pořad slovy: minulé století bylo nádherné. Navzdory tomu, že byl útlak, perzekuce, dokonce se popravovalo, a nikam se nesmělo. Pro mě prostě to století bylo krásné. A víte proč? Protože jsem byl mladý a mládí nám dovolí zapomenout na všechny útrapy. První část románu se odehrává na sklonku osmdesátých let dvacátého století, druhá o dvacet let později a prozradí, jak hrdinové knihy dopadli se svými sny, ambicemi a představami o svém budoucím životě. Kniha napsaná lehkým perem připomene dobu, kterou charakterizuje dialog mezi dvěma hlavními postavami. Co řekneme, až se nás děti zeptají, jestli jsme proti tomu zkurvenýmu režimu dělali něco jinýho, než nadávali u piva? zeptal se Ludvík. Řekneme jim pravdu. Takoví jsme žili. Že se v těch dobách nic jiného, než šukat a chlastat nedalo, prohlásil Arnošt Hrabic, šéfredaktor podnikového časopisu Textilák. Název Lidičky z lahvičky není jen podobenstvím tehdejší doby, ale také jeden z mnoha paralelních příběhů románu.