Lovci dinosaurů

Kniha Lovci dinosaurů poutavě zachycuje jedno z důležitých a bouřlivých období historie vědy. V dnešní době, kdy paleontologové přicházejí se stále novými nálezy podivuhodných zkamenělých zvířat a rostlin, nás již na tomto poli hned tak něco nepřekvapí, ale v první polovině 19. století byla situace podstatně odlišná. Několika nadšeným badatelům se tehdy podařilo otevřít zcela nový pohled na Zemi i na život. Zkoumáním zkamenělin objevených v pradávných horninách dokázali, že na Zemi kypěl život podstatně dříve, než se lidé dosud domnívali, a navíc v podobách, jaké by se mu neodvážili dát ani v těch nejdivočejších snech. Obrovští ještěři v moři i na souši, ptakoještěři ve vzduchu, tropická krajina s džunglí, kde kapradiny byly stejně vysoké jako dnešní stromy… A po člověku ani stopy. Neuvěřitelné, že takhle kdysi vypadala Anglie! Právě angličtí zakladatelé geologie a paleontologie jsou hlavními hrdiny tohoto strhujícího vyprávění Deborah Cadburyové, úspěšné novinářky, která je zároveň autorkou celé řady populárně-vědeckých knih. Na základě vědeckých materiálů, životopisů, deníků a korespondence před námi ožívají lovci zkamenělin, vědě oddaní amatéři i učenci: např. Mary Anningová, William Buckland, Charles Darwin i důrazný obhájce jeho vývojové teorie Thomas Henry Huxley, ale také jejich slavní francouzští současníci Jean-Baptiste Lamarck a Georges Cuvier. Dvěma charakterově velmi odlišnými postavami anglických vědců, kolem nichž se děj této knihy soustředí, jsou Gideon Mantell, venkovský lékař, který každou volnou chvilku věnuje zkoumání zkamenělin, a Richard Owen, vynikající anatom, jehož úsilím mimo jiné vzniklo Přírodovědecké muzeum v Londýně a který si zajistil mezinárodní slávu tím, že dal dinosaurům jméno. Cadburyová líčí jejich celoživotní zaujetí vědou, jejich vzestupy i pády, úspěchy a omyly; spolupráci i dravou rivalitu. Píše také o nepochopení, výsměchu a kategorickém odmítání, kterým museli vytrvale čelit, když chtěli prokázat svou pravdu.