Krausberry: Poslední nádražák

Krausberry vydává po 15 letech řadové studiové albumKrausberry, 38 let stálice české blues – rockové hudební scény, vydává po 15 letech své 7. řadové album s názvem Poslední nádražák. Martin Kraus k názvu dodává: Název alba je po mém dvojčeti Tomášovi, který to před časem bohužel zabalil. Byl výpravčí v Týnci nad Sázavou a dráhy miloval, jako nikdo jiný. Na titulní fotce je brácha před školou. Fotku mi dal otec našeho spolužáka, který ji vyfotil. Myslím, že Tomáše přesně vystihuje a navíc se mi moc líbí. Krausberry nahráli album v sestavě v níž v současné době také vystupuje: Martin Kraus – zpěv, Mário Císař – kytara, Štěpán Albrecht – kytara, Vít Havlíček – kytara, Jiří Kredba – basa a Štěpán Smetáček – bicí. Přestože kapela prošla v poslední dekádě několika personálními změnami, není tato sestava utvořena žádnými nováčky. Naopak Krausberry v této sestavě hráli cca před 25 lety. Je to vlastně návrat sestavy ze začátku devadesátých let poznamenává Martin Kraus. Ostatně, Martin Kraus se v životě rád vrací na osvědčená místa, se stejnými lidmi. Album bylo nahráno ve studiu Sono Records, kde kapela nahrála už několik předcházejících nahrávek. Obal CD vytvořil Karel Haloun s Luďkem Kubíkem, kteří pro Krausberry vytvořili už 8. obal. Jak zpěvák a kapelník v jedné osobě říká: Jezdím s manželkou na prázdniny, a pokud to jde, chci furt na stejný místo. Ona se mě ptala, proč nechci jet někdy někam jinam. No a já jsem odpověděl, že když už jsem našel místo, kde se mi to líbí, tak už nemám potřebu hledat jiná místa. No a stejně je to s Halounem a Kubíkem, se Sonem, s muzikantama a koneckonců i s manželkou. Album obsahuje 11 skladeb. Kromě skladeb Bazar - zastavárna a Díra do hlavy, které vyšly na živém albu Živě z Malostranské besedy (100PROmotion, 2014) jsou na albu samé novinky. Nahrávka vznikla v červnu a červenci 2022 pod dozorem zvukového mistra Milana Cimfeho. Masteringu se ujal Adam Karlík. Album vychází na CD a digitálně. Po Novém roce vyjde také na LP. Původně jsem si myslel, že už další řadovou desku ani nebudeme točit, ale jednak jsme ješitný dědci a druhak za těch patnáct let jsme přeci jen něco udělali a tak se to nakonec stalo. Nejdřív se mi do toho sice vůbec nechtělo, ale teď z toho mám radost a dobrej pocit. Asi to tak mělo být dodává Martin Kraus.