Vězni hor

Zima 1943. „Děti! Kde jsou děti?“ Otázka proráží ticho Pyrenejí. Převaděče, jejichž úkolem bylo odvést děti francouzských partyzánů do španělského bezpečí, přepadne jednotka SS. Francouzi mají sotva čas na to, schovat své chráněnce. Odmítnou je vydat Němcům. Rozzuření esesáci dospělé popraví, děti však nenajdou. Prokřehlí chladem se rozhodnou ponechat je napospas zimě. Lávku překonávající hluboký kaňon, jediné spojení s civilizací, za sebou vyhodí do povětří… Děti všechno viděly ze svého jeskynního úkrytu. Ode dneška jsou vězni hor. Padá první sníh, zima teprve začíná. Budou si muset poradit sami, nalézt něco k snědku a rozdělat oheň, zkrátka chovat se jako dospělí. Jenže jsou to děti a dětská těla i duše jsou zranitelnější. Dokáží společně odolat zimě, hladu a beznaději?