Od záplav k zatmění

Ján Zákopčaník má obzvláštní dar: i hluboké pravdy, které by z úst jiného mohly vyznívat nepřesvědčivě, dokáže vyslovit zcela přirozeně a přijatelně, bez uplatňování své autority, jen s logikou věci. V jeho myšlence je vždy hodnota a obecně lidský náboj, který dnešnímu člověku často uniká. Politici, novináři i umělci, kteří by měli být nositeli těchto hodnot, v této funkci převážně selhávají, a tak je tu třeba lidí, kteří zbytečně nemoralizují, nestaví se do role autoritativního spasitelství, ani do role dealerů s pravdou, duchovnem a zdravím. Kteří neskloňují mravnost či lásku ve všech pádech, ale cítí se být s námi na jedné lodi lidstva a dokážou svou zažitou moudrost předávat neagitačně, s jemným humorem, pochopením, laskavostí, poezií a nadhledem. Asi jako když se v parném dni zvedne větřík a načechrá naše vlasy i myšlenky. Asi jako když rozcuchané mraky na chvilku propustí utěšivý pohled sluníčka do naší duše.