Cesta do Indie - 2.vydání

V přítmí se všichni podobali mrtvolám a vlak sám jako by byl mrtvý, třebaže se pohyboval - rakev z vědeckého severu, čtyřikrát denně narušující poklid krajiny. Jakmile opustil Marabarské vrchy, jejich šeredný, těsný kosmos zmizel, ustoupil Marabarským vrchům nazíraným z dálky, ohraničeným a celkem romantickým. Vlak jednou zastavil u pumpy, aby v tendru zavlažil zásobu uhlí. Pak jako by v dálce zahlédl hlavní linku, dodal si odvahy a třaslavě poskočil, objel anglickou čtvrť, překonal přejezd (koleje teď byly rozžhavené do běla) a definitivně dořinčel. Čandrapur! Čandrapur! Konec výpravy. A když bylo po všem, když se v šerém přítmí napřímili a chystali se vkročit do všedního života, tu se vleklá, zadržovaná zlověstnost toho rána náhle provalila. Policejní inspektor Hak prudce otevřel dveře kupé a ostře, tvrdě prohlásil: -Doktore Azízi, je mojí svrchovaně trapnou povinností zatknout vás.-